Autorské POPULÁRNĚ tematické texty a publikace

Autorské texty publikované pod hlavičkou PSYCHOLOGIE.CZ
 

Vysoce citliví, 2019 (audiokniha)

Audiokniha vydaná ve spoluautorství s Janou Šulistovou, s předmluvou Pavly Koucké sestavená z textů dříve publikovaných pro čtenáře Psychologie.cz. Kniha shrnuje tematiku a různé aspekty života s vysokou citlivostí. Což obvykle, kromě silné vnímavosti vůči podnětům z prostředí, zahrnuje i citlivost směrem dovnitř a vysokou vnímavost vůči ostatním lidem. 

"Vysoce citliví lidé mívají potíže zpracovat a nechat být myšlenky a emoce – a to nejen ty negativní. Často pociťují fyzické příznaky (např. bolesti žaludku, bolesti hlavy) v reakci na něco nepříjemného. Na špatné nebo náročné dny reagují potížemi se stravovacími a/nebo spacími návyky, kdy nemohu jíst nebo naopak jedí příliš mnoho. Zažívají často napětí nebo úzkost. Mají tendence k perfekcionismu a cítí silný hněv nebo nelibost, pokud se jim zdá být něco nespravedlivé, přitěžující nebo jen otravné. Mnoho věcí se jich osobně dotýká. Snadno se bojí. Při iritaci bývají prudce vzteklí. Trápí je i malé turbulence v interakcích s druhými. I v maličkostech odžijí velké „drama“."

Mistři manipulátoři, 7/2018

"Mistři manipulace mají na vizitce, kterou vám osobně podají, napsáno třeba poradce, obchodník, volební lídr, expert v oblasti xy, a jak jsme měli možnost zažít v jistých kauzách, třeba i psycholog či lékař. Co mají nakonec společného, je to, že nám nabízejí dávku kouzla a magie, nemožné na počkání, zázraky do tří dnů, nalezení toho, co všude marně hledáme. Od úžasného života, který s nimi budeme mít, odpovědi na „otázky života, Vesmíru a vůbec“ přes pojištění, hrnce, vysavače, prosperitu a bezpečí, revoluční metody vzdělávání, hubnutí, čehokoli, na co si lze vzpomenout, až po vyléčení nevyléčitelných nemocí.

Ovlivnit druhého ve svůj prospěch lze prakticky na úrovni kteréhokoli komunikačního kanálu, přes který jsou sdělovány potřebné obsahy. Verbální i nonverbální. Tedy na úrovni těla, emocí a pocitů, symbolů či obrazů, jazyka, způsobu řeči, energie. Těchto pět úrovní je spolu úzce spjato a každý jeden ovlivní svým způsobem naši psychiku, myšlenky, jednání. Jaké varovné signály se mohou objevit? K čemu je u sebe samého dobré být vnímaví? Co může signalizovat, že jsme se my nebo druzí ocitli v jednom poli s manipulátorem a jsme ohroženi sugescí?"

 

"Snad všichni někde v hloubi sebe chováme jakousi naivní naději, že existují lidé, kteří se zároveň se svým povoláním nebo posláním oprostili od lidských témat. Problémy, vášně, obtížné emoce a stavy běžných lidí už se jich netýkají. Takové fantomové bytosti jsou živeny jistým druhem touhy po ochraně. Kdo by nechtěl věřit v dokonalé tvory, kteří se nějakými praktikami dobrali stavu prostého bolesti a trápení. Když budeme jako oni, máme šanci na něco podobného. Do pomáhajících profesionálů si projikujeme vzor hodný následování k dosažení úlevy." 

Citlivá péče, 3/2018, 2. díl/2

"Pokud jste velmi citliví, víte, jaké to je brát na sebe „nerovnováhu“ vašeho okolí. Vyrovnávat situace a emočně rezonovat s druhými. Víte zároveň, jak snadné je, abyste se emocionálně a mentálně rozrušili. A jak těžké je toto rozrušení utišit a obnovit svou energii. Jen někteří vysoce citliví umějí adekvátně k hloubce a intenzitě svého cítění, myšlení a konání také odpočívat a dobře se o sebe starat. Vzhledem k senzorické citlivosti se v mnoha aktivitách a zejména interakcích s druhými rychle vyčerpáváme. Nenajdeme-li způsob, jak svou vysokou citlivost (a s ní spojené nastavení) vyvážit s nároky každodenního života, můžeme se snadno měnit ve svůj pravý opak: v popudlivé, vzteklé, nesnášenlivé, útočné, vyčerpané, deprivované, frustrované tvory, dokonce až misantropy."

 

 

"Vysoce citlivých lidí je v populaci zhruba 15–20 %. Určitá část z nich navíc „trpí“ i vysokou inteligencí různého typu. Často dlouho nevědí, že se cítí jinak a prožívají svět jinak, protože opravdu jiní jsou. Jejich reakce na svět nejsou přehnané, přespříliš emocionální, přecitlivělé. „Handicap“ vzniká až v relaci s jejich okolím. Často se pohybují světem s nálepkou neurotiků. Přitom podle psychologa Dalibora Špoka tito lidé rozhodně nejsou „neurotičtí“, jak je jim někdy podsouváno. Tato kritika má totiž stejnou logiku, jako kdyby nahluchlý dědeček kritizoval své vnuky s normálním sluchem za to, že jim vadí jeho silně zesílená televize. Dá se říci, že ve chvíli, kdy „normálně citlivý“ člověk začíná něco registrovat, vysoce citliví tím bývají již přehlceni.Vysoce citliví o sebe musí výrazně více pečovat než ostatní. Jen tak se mohou vyhnout nepříjemným a destruktivním následkům, jimiž jsou právě oni ohroženi více než kdo jiný: vážným pochybením, onemocněním, depresím, syndromu vyhoření, ztrátám důležitých vztahů, smysluplnosti života."

 

"Facebook je „kniha tváří“. Těch, které sdílíme a vystavujeme, i těch, jež se snažíme skrýt. To, co nepublikujeme, hovoří často i výmluvněji než to, co vědomě zveřejňujeme. Pokud se na své počínání na Facebooku začneme dívat pozorně, můžeme odhalit určité neustále se opakující (ob)rysy sebe sama. Naše timeline se pro nás může stát záznamovou matricí „dobrých i špatných příběhů“, které o sobě vyprávíme. Naučíme-li se v nich číst mezi řádky, identifikovat, kým a čím určitě reálně nejsme, vzít je coby výpovědi o nás, v nichž chceme být potvrzeni, můžeme následně přejít od určité formy (sebe)klamu, iluzí a pohádek o sobě k realističtější verzi sebe sama a nakonec i ke změně jednání." 

 

"Je jednodušší vinit ze svých pocitů Facebook než tyto pocity přijmout za vlastní a zabývat se jimi přímo v sobě. ... Cítit se bezmocnou obětí a přenést vinu za náš neuspokojivý život na vnější vlivy prostředí je snadné: zbavuje nás to odpovědnosti za naše jednání. Facebook a podobné online sítě jsou i přes svou virtuálnost a technologie sítě sociální, a proto jim nic lidského – stejně jako v realitě – patrně nemůže být cizí. Online sociální média jsou nakonec více než co jiného bludištěm našich vlastních obrazů, tužeb, emocí a potřeb. Jsou to právě ony, v nichž se často nevyznáme a cítíme se v nich ztraceni."

 

"Ohrožení života, umírání a smrt jsou zkušenosti prahu. Jde o přechodové zkušenosti, které nás mění. Ať si to uvědomujeme, nebo ne. Zkušenosti prahu jsou spojeny se změnami směru našeho života. Přinášejí velké napětí, utrpení, přítomnost neznámého, chaos. Jsme v nich konfrontováni se silou života, která bourá náš dosavadní svět."

Kontakt

Mgr. Petra Morvayová, Ph.D. Ústí nad Labem

IČO:88551440

Datová schránka OSVČ: ebmnksn
Datová schránka FO: z9mtth7
na vyžádání petra.morvayova(zavinac)iol.cz